Zápis č. 9

Milý deníčku,

posledních pár dní bylo krušných. Smečka se začala vzpouzet, nejspíš se jim nelíbí jejich nový vůdci. Měli jsme s Luckem plné tlapky práce. Luck dokonce Timimu naznačil, že je čas, aby odešel z naší smečky. Dokonce se kvůli tomu porvali. Luck v konečném důsledku vůbec není princ mých snů. Ale má výborné vůdčí schopnosti, takže je pro mě jako partner vhodný. Bohužel se tomu dá říkat spíše svatba z rozumu než z lásky. Když Timi odešel, snažila jsem se s Luckem promluvit, ale nechtěl o ničem ani slyšet. Vždyť je to především moje smečka! On sem přišel, já tady vyrůstala! Luckovi je to jedno. Půlku smečky obměnil, dokonce to vypadá, že je z něj vlčí Casanova. Nárokuje si všechny holky ve skupině nehledě na jejich postavení. To je nefér. Jeho mám být jenom já a ne nějaká na konci společenského žebříčku! Musím to zvládnout už jenom kvůli štěňatům, které se brzy narodí. Mrzí mě, že jsem se v Luckovi tolik zklamala. Jako partner je to naprostý blbec. Navíc potřebuji lovit o něco více, kvůli mladým. Až se narodí, hned tak se na lov nedostanu a tak potřebuji nabrat sílu, dokud to jde. Něco mi říká, že Luck nebude vzorový otec a nedonese mi ani zbytky jejich úlovku. Každý má před ním respekt,  dokonce i já. Měli bychom být na stejné úrovni, přitom si někdy připadám, jako naprostá omega. To není dobré znamení. Moje máma mě před tímto druhem vlků varovala, jenže jak jsem měla poznat, že je takový právě on? Navíc mi hrozí, že mě vyžene ze smečky. Myslím, že se ke mně choval tak hezky jenom proto, aby moji smečku dostal. A zdá se, že se mu to povedlo. Jenže nemám kam jít, zvlášť, teď když jsem březí. Musím to vydržet, jak nejdéle to půjde...