Autor:Terry Goodkind
Stran ke čtení: 578

Richard Cypher vyrůstal v Západozemí,  kde neexistuje  magie. Když zachrání Kahlan před "čtyřkou", která se ji snaží zabít, postupně zjišťuje, že Kahlan Amnel je ze Středozemí, kde to magií žije. To znamená, že opona, která oba světy držela oddělené, je narušena. Díky svému příteli Zeddovi zjistí ještě jednu věc. Richard je Hledačem pravdy.

Poslední dobou čtu víc, než obvykle. U někoho je možná na denním pořádku vzít do ruky knížku, ale věřte, u mě tomu tak není. Proto mě napadlo, že by nebylo na škodu podělit se s tím, co už jsem přečetla a třeba i s tím, co se chystám přečíst. Určitě neoslovím každého, někdo má rád takový žánr někdo zase jiný...  Někdo je vybíravý, jako já a je těžké se mu zavděčit knihou, u které vydrží až do konce. To býval můj problém. Rozečetla jsem "cokoliv" ale po nějaké době mě to jednoduše přestalo bavit. Knížky o psech samozřejmě nepočítám :-) Prostě jsem musela zavřít knížku a jít udělat, co bylo třeba a potom jsem se už nedokopala tu věc znovu otevřít. Před nějakou dobou se ve mně ale něco zlomilo. Nevím, jestli je to najednou spoustou času, nebo jsem prostě jistým způsobem "vyspěla" ale teď mě čtení baví. Ve škole jsem čtenářský deník výhradně opisovala z internetu, a najednou jdu kolem obchodu a bez říkání si přinesu domů knížku. A všechno se zvrtlo kvůli seriálu.

Milý deníčku,

jsou to tři týdny od dobytí území. Cítím, že děti už mít nebudu. Konec konců nejsem nejmladší a také moje rána od Lucka se nezahojila. Nemůžu pořádně chodit, špatně se mi dýchá, cítím, jak slábnu. Cítím, že tady už dlouho nebudu, je na čase odejít ze smečky. Moje dcerky i zbytek smečky se mají ale skvěle. O to je to jednodušší odchod. Vím, že jsem jim zajistila to nejlepší, co jsem mohla. Mé adoptivní smečce jsem poskytla na oplátku výborné území a svým dětem skvělé prostředí pro odchov jejich dětí. Všichni ve smečce vědí, co se chystám udělat a také ví, že nemá cenu mě tady držet. To se nedělá.

Milý deníčku,

dneska nastal ten velký den. Ještě za úsvitu jsme vyrazili k mé původní smečce. Není zrovna blízko a tak jsme přišli na místo kolem poledne. Během cesty se mladí hráli a dováděli, ale rozhodně se neunavili. Přesně, jak jsem počítala, byli všichni na lovu a nejužší území hlídali jen mladší jedinci. Nebylo jich nijak moc, pouze pět kusů. Nás bylo naproti tomu deset. Ve chvilce, kdy to nejméně čekali, jsme vystartovali a tři jsme přemohli bez jakýchkoliv potíží prakticky hned. Když jsme přemohli zbylé dva, vyřítil se zbytek smečky v čele s Luckem.

Milý deníčku,

uběhlo několik týdnů od posledního zápisku a od té doby se dali věci rychlým tempem do pohybu. Z mých synků se stali právoplatní členové nové smečky spolu se svými vlčicemi a holky také nezůstali pozadu. Kristin si přivedla klidnějšího Tonyho, za co jsem ráda, protože drží její prudkou povahu trochu na uzdě. Jessie a Dan jsou povahově nastejno, takže tvoří skvělý pár. Jednou budou dobří rodiče. Poslední si přivedla kluka Syndy.

Milý deníčku,

dneska jsme vzali mladých na skutečný lov. Jako vždy to vedli Niki a Charlie. Mladí se chovali skutečně vzorově a s lovem nebyl žádný problém. Chytli jsme pořádnou antilopu, myslím, že týden se na jídlo ani nepodívám. Navíc se o moje holky začali zajímat vlci z okolní smečky a kluci začínají být také dospělí.

Milý deníčku,

dneska nastal pro vlčata den D. Šli s námi poprvé na lov. Já už jsem se za tu dobu dostala do formy, vlčkům je něco málo přes půl roku a potřebují zaměstnat. Tak  jsme šli dneska všichni na lov. A abychom netroškařili, šli jsme zrovna na srnu.

Po pár týdnech, co pomáhám na oddělení, znám celé patro, jako své boty. Stejně tak dobře znám i laboratoř, kde jsem pokaždé, když mě někdo nemůže najít. A to je často. Nejsem zrovna vzorný pracant, já vím, ale pokaždé se můžu vymluvit, že Niki potřebovala s něčím pomoct. Niki je naštěstí můj dobrý komplic, takže mě vždy podrží. Jednou sedím také v laboratoři, když se přiřítí Alex. "Viki, kde zase jsi? Teď musím místo tebe běhat já." Snaží se být přísná, ale myslí to ve srandě. Vlastně myslím, že přísná ani neumí být. Také mě jednou už kryla, když jsem si jela pro nanuk. Ale musela jsem vzít i jí, ab byla výmluva prokazatelná. Alex vrazila Niki do ruky kus papíru. "Mik vzkazuje, že to pospíchá. Všeho nechej a dělej na tomto. Jo a Viki, pár hodin tady asi nebude, tak se snaž dělat bordel nenápadně, dobře?" Spiklenecky na mě mrkne, a už pádí na centrálu. Niki se dá do práce a já se rozhodnu zůstat, abych zjistila, co je tak neodkladné. "Wow!" řeknu spíš překvapeně a už se mně v hlavě rodí nápad. Niki nic neříká, ale její pohled "o-nic-se-nesnaž" mluví za vše.  Nabídnu se, že výsledku odnesu Danovi sama. Je to přeci moje práce.

Milý deníčku,

jak jsem řekla, odvážila jsem se dneska pustit štěňata před noru. Už jsem jim dala i jména. Syndy je celá po tatínkovi. Jak v povaze, tak ve zbarvení. Je celá černá a začíná se u ní projevovat zákeřnost. Jessie je tmavě hnědá a odvážná. Sice pokaždé ustoupí, ale nikdy ne bez boje. Za to Boby ten se bojovat ani nesnaží.

Tak se zdá, že moje prázdninové volno skončilo. Jsem zase ve formě a vím, jakým směrem se bude co ubírat. Teda věděla jsem to už před tím ale teď to vím dlouhodobě. Tak doufám, že se moje psací schopnosti nijak nesnížily a bude vás to bavit pořád stejně :-) Zase začnu přidávat pravidelně (i když třeba jen obden, nebo jak to bude vycházet - dovolená a tak) zápisky od Vlčice a tak jednou týdně přidám příběh do "Pasťáku".
A když už jsme u toho, tak jste si možná všimli, že u Vlčice nesedí "datumy". Není to proto, že co den to zápisek. Je to o tom, že většina lidí si píše do deníčku (pokud nějaký mají) třeba jen když se něco stane. Když se týden nic neděje, tak prostě nic nepíší. Ale zdá se mi blbé jenom kvůli tomu týden nepsat. Prostě to neberte, že co zápisek to den, ale co zápisek, to zážitek...

No tak asi tolik k tomu všemu