Wolf-girl | Zápis č. 20

Milý deníčku,

jsou to tři týdny od dobytí území. Cítím, že děti už mít nebudu. Konec konců nejsem nejmladší a také moje rána od Lucka se nezahojila. Nemůžu pořádně chodit, špatně se mi dýchá, cítím, jak slábnu. Cítím, že tady už dlouho nebudu, je na čase odejít ze smečky. Moje dcerky i zbytek smečky se mají ale skvěle. O to je to jednodušší odchod. Vím, že jsem jim zajistila to nejlepší, co jsem mohla. Mé adoptivní smečce jsem poskytla na oplátku výborné území a svým dětem skvělé prostředí pro odchov jejich dětí. Všichni ve smečce vědí, co se chystám udělat a také ví, že nemá cenu mě tady držet. To se nedělá. Odpoledne jsem se vydala na cestu na stranu, kterou neznám. Nechci si připomínat nic z toho, co jsem zažila, chci si pamatovat jenom své děti a Charlieho. A také Niki, která se o mě postarala. Nechci si připomínat trasu, kterou jsem se plahočila, když jsme odešla ze smečky, chci vidět další kus světa. Poslední kus světa, který ještě můžu vidět. Vydala jsem se do hor, daleko od mého území a mých přátel. Až to přijde, a bude to brzy, budu vzpomínat jen na tyto vlky a na své rodiče. Budu vzpomínat na to, jak jsem se učila lovit společně s Timim, jak jsem ulovila svoji první potravu, jak se o mě Niki starala. Budu vzpomínat, jak se o mě staral i Charlie a jak mi pomáhal s mými dětmi, jak se učili lovit oni. Jak jsme poprvé společně vyšli na lov a jak každý dospěl a našel si partnera. Budu také vzpomínat na posledních pár dní na mém rodném území a na to, jak se mým dcerkám daří v březosti. Za nějaký ten týden budou mít děti, stejně jako jsem měla já je. Určitě je dobře vychovají. Niki společně s kluky jim v tom pomůžou. Budu také vzpomínat na tento můj poslední výlet do hor, tam kam se tehdy vydal můj táta. Jistě se spolu zase uvidíme, až nastane ten čas. A budu mu vyprávět celý můj příběh, o tom jak má úžasná vnoučata a jak jsem vyhnala Lucka...

Dnes jsem našel svoji mámu a s jistotou můžu říct, že už nenapíše. Věřím, že se tam má dobře. Matt