Wolf-girl | Jak jsem začala se čtením.

Poslední dobou čtu víc, než obvykle. U někoho je možná na denním pořádku vzít do ruky knížku, ale věřte, u mě tomu tak není. Proto mě napadlo, že by nebylo na škodu podělit se s tím, co už jsem přečetla a třeba i s tím, co se chystám přečíst. Určitě neoslovím každého, někdo má rád takový žánr někdo zase jiný...  Někdo je vybíravý, jako já a je těžké se mu zavděčit knihou, u které vydrží až do konce. To býval můj problém. Rozečetla jsem "cokoliv" ale po nějaké době mě to jednoduše přestalo bavit. Knížky o psech samozřejmě nepočítám :-) Prostě jsem musela zavřít knížku a jít udělat, co bylo třeba a potom jsem se už nedokopala tu věc znovu otevřít. Před nějakou dobou se ve mně ale něco zlomilo. Nevím, jestli je to najednou spoustou času, nebo jsem prostě jistým způsobem "vyspěla" ale teď mě čtení baví. Ve škole jsem čtenářský deník výhradně opisovala z internetu, a najednou jdu kolem obchodu a bez říkání si přinesu domů knížku. A všechno se zvrtlo kvůli seriálu.
Seriál je super, a když jsem se tak kochala (do teď nevím proč) v obrovském knihkupectví - není zase tak veliké, ale jako holka z vesnice se mi zdá i plzeňská plaza veliká - napadlo mě se zeptat, jestli tady náhodou nemají knížku, podle které je natočený ten seriál. A tady byl první problém na cestě za čtením. Jediné, co jsem totiž věděla, bylo, že je můj seriálek natočený podle knížky. Věděla jsem toho opravdu "hodně", já vím. Slečna za pultem byla ale ochotná trošku pošmejdit na internetu a za chvilku mě nesla moji první knížku. Ne, že bych si ji plánovala kupovat, ale zase tak drahá nebyla. Tak jsem nakonec obětovala nějakou tu stovečku a nesla jsem si do bytu svoji první knížku. V duchu jsem i říkala, že budu mít tak dva roky co dělat. Asi za deset dní jsem se jela podívat domů, a protože jsem měla knížku už skoro u konce, tak jsem se ještě stavila pro druhý díl. A tak začala moje "čtecí" kariéra.
Uběhlo asi čtvrt roku a za tu dobu jsem přečetla 4 knížky a další dvě mám rozečtené. ZÁZRAK! Kdyby mě viděla učitelka češtiny a hlavně spolužáci, tak si pomyslí, že jsem prodělala vážný úraz hlavy. A víte co? Je mi to jedno :-)