Zápis č. 10

Milý deníčku,

Lucko je čím dál tím víc agresivnější. Včera mě dokonce naznačil, že v jeho smečce nejsem vítaná. Co je to za blbost -  v jeho smečce? Vždyť je to moje smečka! Ráda bych se s ním porvala, ale teď na sebe musím dávat pozor. Jsem přece březí a nechci o své malé přijít. Tak jsem se na ně těšila. Luck si našel novou partnerku a já nejsem omega jen kvůli těm štěňátkům. Naštěstí má smečka tolik rozumu, že si na mě teď nic nevybíjí, i když by mohla. Vím, že se Lucka bojí a potřebují ode mě podporu, jenže zrovna teď mám svázané tlapky. Dokonce mě napadlo, že bych odešla, ale kam bych šla potom? Nejvíce by teď bodlo kdyby přišel nějaký vlk a "Luckovu" smečku si přivlastnil. Jenže to se nestane, nanejvýš tak za půl roku. A do té doby... Vážně začínám být zoufalá. Nechci ohrozit štěňata, ale také se nechci nechat vyhnat. Za dva týdny se narodí a já budu potřebovat podporu smečky. Ale co když ji nezískám? Silně pochybuji, že bude Lusk tak laskavý, aby nás živil, vždyť teď už díky  mému postavení na štěňata ani nemám nárok! Co když jim bude chtít něco provést? Zítra musím odejít. Líp nás všechny ohlídám, když budeme co nejdále od Lucka. Raději svobodná matka, než vlčice na obtíž. Když už nic jiného, budu moct alespoň ochránit své děti. Dnes v noci odejdu...