moira: ochotně přiznávám, že můj společenský život trpí, zatímco na webu jsem docela spokojená Případ pro psychiatra, ale co.

na howrse chodí moje sestřička. Nebo aspoň chodila, dokud jsem ji násilím nekonvertovala na svou víru (čti: nedonutila ji více číst. ). Znám takové závislosti na hrách. Dříve jsem hodně hrála BiteFight. Mělas tam účet a zdokonalovala svou postavu v boji. Upír nebo vlkodlak a dlouhá, vleklá válka. Klasika. Nope, ne klasika, klišé. Byla to totální ztráta času, ale přesto mi to nezabránilo vždy po deseti minutách tam chodit, protože tak dlouho trval lov.
Co se týče ostatních online her... držím se od nich dál, jinak bych tam strávila své mládí. A že se mi to párkrát už stalo.

na mailu jsem v podstatě padesátkrát denně. Pokud mi nepřijde za den aspoň deset mailů, padám do deprese. Chápu tě. xD

na fb popravdě moc nechodím. Pravidelně promazávám přátele, ale stejně po nějaké době zase nepoznávám padesát z nich. Bludná šiška.
více času spíše trávím na goodreads.com. Je to stránka podobná facebooku, ale oblečená do knižního kabátku. Žiju tam a je tam spousta skvělých lidiček, kteří chápou mé nadšení pro knihy. A není pravda, že by knihomolové byli nudní. Ani náhodou. Vlastě se většinou diskuze zvrhnou v něco temnějšího. V jedné jsem tuším zmínila nejen knihu, ale i Chucka Norrise, růžové pentle, Samaru (Kruh) a zachraňování koťátek.
k tomu fc - ale je pravda, že s hodně lidmi si více napíšu, než popovídám. Nejsem tak komunikativní typ, respektive jsem komunikativní, ale jen s lidmi, které vážně dobře znám. Zatímco na fb můžu psát hromady kravin, protože když píšu, jde to nějak přirozeně, když mluvím... sad story.

karaoketexty, jop, tam jsem taky docela často. wiki, youtube... klasika. Já nevím, ono už to je tak nějak, hm, jako součást dnešní globální kultury, je skoro zbytečné to tak zmiňovat.

perfektní blog? Díky, ale to si opravdu nemyslím, k perfektnímu mám hóóódně daleko. Hodně knižních blogů jsi asi neviděla, že? Ale stejně děkuju, něco takového potěší. Na druhou stranu - mám svůj blog už čtyři roky. Za tu dobu se dost naučíš.

jop, čtu hodně, je to můj život.
já mám tolik knih, které bych si chtěla přečíst, že někdy závidím těm, kteří se čtením začínají, nebo čtou málo.