Zápis č. 2

Milý deníčku,

konečně jsem mohla vyběhnout z nory a jít si hrát se svými sourozenci. Dnes  byl bezvadný den. Spolu se staršími vlky jsme se vydali do lesa. Byla tam pastvina, kterou protékal malý poatůček. Na takovém místě bylo příjemně i v pravé poledne. Byla uprostřed lesa a i tam stál obrovský strom. Když už byl velký pařák, v klidu jsme se všichni vmístili do jeho stínu. Celý den jsem skotačila společně se svými kamarády. Dokonce se mi podařilo ulovit svojí první oběť. Žábu. A byla tak obrovská! Timi, můj bráška se o ni začal také zajímat. Ale byla moje a já si ji chránila, jak nejlépe jsem to dovedla. Zdá se, že jsem  dominantnější, než můj velký brácha. Je opravdu o něco větší, ale není tak odvážný, jako já. Když jsem se dohrála s žábou - už se stejně nehýbala - šla jsem pro změnu otravovat své starší druhy. Máme tam jednoho vlka, je to omega, ale je sním sranda. Pokaždé, když se nudím, tahám ho za ocas. Je vtipný, jak se vždycky snaží bránit. Ale já vždycky uteču. Je to můj poslední den volnosti. Zítra máme poprvé doprovázet naši smečku na lov. Asi se chystají na něco velkého, když nás chtějí vzít sebou. Určitě je nezklamu, chci být přeci nejlepší. Nebo alespoň lepší, než Timi.