Milý deníčku,

uběhlo několik týdnů od posledního zápisku a od té doby se dali věci rychlým tempem do pohybu. Z mých synků se stali právoplatní členové nové smečky spolu se svými vlčicemi a holky také nezůstali pozadu. Kristin si přivedla klidnějšího Tonyho, za co jsem ráda, protože drží její prudkou povahu trochu na uzdě. Jessie a Dan jsou povahově nastejno, takže tvoří skvělý pár. Jednou budou dobří rodiče. Poslední si přivedla kluka Syndy.

Milý deníčku,

dneska jsme vzali mladých na skutečný lov. Jako vždy to vedli Niki a Charlie. Mladí se chovali skutečně vzorově a s lovem nebyl žádný problém. Chytli jsme pořádnou antilopu, myslím, že týden se na jídlo ani nepodívám. Navíc se o moje holky začali zajímat vlci z okolní smečky a kluci začínají být také dospělí.

Milý deníčku,

dneska nastal pro vlčata den D. Šli s námi poprvé na lov. Já už jsem se za tu dobu dostala do formy, vlčkům je něco málo přes půl roku a potřebují zaměstnat. Tak  jsme šli dneska všichni na lov. A abychom netroškařili, šli jsme zrovna na srnu.

Po pár týdnech, co pomáhám na oddělení, znám celé patro, jako své boty. Stejně tak dobře znám i laboratoř, kde jsem pokaždé, když mě někdo nemůže najít. A to je často. Nejsem zrovna vzorný pracant, já vím, ale pokaždé se můžu vymluvit, že Niki potřebovala s něčím pomoct. Niki je naštěstí můj dobrý komplic, takže mě vždy podrží. Jednou sedím také v laboratoři, když se přiřítí Alex. "Viki, kde zase jsi? Teď musím místo tebe běhat já." Snaží se být přísná, ale myslí to ve srandě. Vlastně myslím, že přísná ani neumí být. Také mě jednou už kryla, když jsem si jela pro nanuk. Ale musela jsem vzít i jí, ab byla výmluva prokazatelná. Alex vrazila Niki do ruky kus papíru. "Mik vzkazuje, že to pospíchá. Všeho nechej a dělej na tomto. Jo a Viki, pár hodin tady asi nebude, tak se snaž dělat bordel nenápadně, dobře?" Spiklenecky na mě mrkne, a už pádí na centrálu. Niki se dá do práce a já se rozhodnu zůstat, abych zjistila, co je tak neodkladné. "Wow!" řeknu spíš překvapeně a už se mně v hlavě rodí nápad. Niki nic neříká, ale její pohled "o-nic-se-nesnaž" mluví za vše.  Nabídnu se, že výsledku odnesu Danovi sama. Je to přeci moje práce.

Milý deníčku,

jak jsem řekla, odvážila jsem se dneska pustit štěňata před noru. Už jsem jim dala i jména. Syndy je celá po tatínkovi. Jak v povaze, tak ve zbarvení. Je celá černá a začíná se u ní projevovat zákeřnost. Jessie je tmavě hnědá a odvážná. Sice pokaždé ustoupí, ale nikdy ne bez boje. Za to Boby ten se bojovat ani nesnaží.

Tak se zdá, že moje prázdninové volno skončilo. Jsem zase ve formě a vím, jakým směrem se bude co ubírat. Teda věděla jsem to už před tím ale teď to vím dlouhodobě. Tak doufám, že se moje psací schopnosti nijak nesnížily a bude vás to bavit pořád stejně :-) Zase začnu přidávat pravidelně (i když třeba jen obden, nebo jak to bude vycházet - dovolená a tak) zápisky od Vlčice a tak jednou týdně přidám příběh do "Pasťáku".
A když už jsme u toho, tak jste si možná všimli, že u Vlčice nesedí "datumy". Není to proto, že co den to zápisek. Je to o tom, že většina lidí si píše do deníčku (pokud nějaký mají) třeba jen když se něco stane. Když se týden nic neděje, tak prostě nic nepíší. Ale zdá se mi blbé jenom kvůli tomu týden nepsat. Prostě to neberte, že co zápisek to den, ale co zápisek, to zážitek...

No tak asi tolik k tomu všemu

Milý deníčku,

je to už 14 dní, co jsem na svět přivedla své děti. Jsou to tři holky a dva kluci. Začínají se courat po brlohu a já toho pomalu začíná mít plné zuby. Už jsem dnes skoro tři hodiny ležela před norou a vyhřívala se na sluníčku. Ne, že bych sebou pokaždé, když některý z nich zakňučel, netrhla. Ale když měli čas na krmení, tak jsem neváhala a byla v mžiku u nich. Charlie se ke mně dokonce přidal a sem tam nahlédl na děti i on.

Ráno jsem byla vzhůru dřív, než jsem plánovala. Nevadí. Po pořádné sprše sedím v obýváku, ovladač v ruce. Každých pět vteřin přepnu na další program. Proč v sedm hodin ráno nikde nic nejde? V ledničce jsem vyhrabala něco, z čeho se dá udělat snídaně. Opravdu si s Mikem musím promluvit. Mám hodinu čas, tak bych mohla skočit do obchodu. Potřebuju prachy, takže se bráchou uvidím dřív, než jsem plánovala. Alespoň to bude vypadat tak, že jsem celá žhavá do práce.  Obleču se, vlasy svážu do copu a dám se na odchod. U dveří se zarazím. Ještě mobil. Odběhnu do pokoje, vezmu z postele mobil a jdu dolů. Dole je snad tisíc lidí. Tedy tisíc policajtů. Hned u schodů, naproti hlavním dveřím mě zastaví jakási ženská. Otočím se na ni a usměju se, abych působila slušným dojmem. "Ty budeš Viki, mám pravdu?" Kývnu. "Jsem Alex. Mám na práci především papírování."  "Aha. Takže třídit poštu nebudu?" Snažím se navázat rozhovor, nejspíš úspěšně. Alex se usměje. Vypadá trhle. Ale dospěle trhle, ne jako já, jako puberťák. "Poštu třídit nebudeš, neboj. Ale je dost možný, že se s kopou papírů také čas od času projdeš. Řekl ti Mike, co tady budeš dělat?" "Ne, ale popravdě právě teď bych šla nejraději nakoupit." Alex se otočí a vrazí mi do ruky papír. Zase. "Mik ti tady nechal seznam, co všechno máš koupit. A také peníze."

Milý deníčku,

včera jsem porodila. Trochu dřív, než jsem měla, ale děti jsou v pořádku. Je jich pět. Za jiných okolností bych jich chtěla víc, ale v momentální situaci jsem ráda, že jich je tak málo. Dnes jsem konečně poznala i ty dva kluky. Niki mi je přišla představit. Jeden se jmenuje John a druhý Charlie. S Johnem Niki, jak jsem si všimla, válí. Ale Charlie také není na škodu.

No a co? Dneska slaví  narozeniny také Michal David  nebo Iveta Kořínková. A o nich se nepíše proč? Upřímně raději bych na super.cz viděla v plavkách toho Davida než Gotta. Ne, že by se mi nějak extra líbil (momentálně mám na mušce někoho jiného - můžete hádat kdo se dneska může líbit 20-ti leté holce, která má ráda upíry  ), ale nějak prostě nechápu, proč teda nenapíšou i Davidovi s Kořínkovou? OK, "božský Kája" asi něco má za sebou, prošel X obdobím, měnil tak nějak styly podle toho, co bylo v módě a tak. Ale Davida taky poslouchá víc generaci, než jedna. Paří na něj mamka, poslouchám ho já a mladší sestra jeho písničky taky zná. Není o nic míň známější, tak proč upřednostňují jen jednoho? Protože má voliéru pro X slavíků a jel do Egypta s modelkami?

Co vy na to?

Milý deníčku,

nejsem na tom moc dobře. Pár dní jsem už nejedla, lovit je čím dál tím těžší. Objevila se tady ale skupinka tří vlků. Je to jedna fenka a dva psi. Vypadá to, že jsou tuláci, jako já. A jsou hodní. Niky, tak vlčice mi dnes přinesla kus z jejich úlovku. Chvilku jsem váhala, nevěřila jsem jí.

Ahoj všichni!
Jak jste si asi všimli, poslední dobou se tady neobjevilo žádné pokračování ani Vlčice, ani Viki. Zítra ještě jeden zápisek Vlčice vyjde, ale potom bude chvilinku pauza. Nejde ani o to, že by nebyla inspirace, nebo jsem nevěděla, jak bude příběh pokračovat, ale spíš není doba na to, psát nějaké povídky. Myšlenky mám trochu víc roztěkané, takže je těžký se soustředit jenom na jednu věc. Mohlo by se stát, že by se to nedalo číst už vůbec Takže sem budu přidávat nějaké článečky, ale spíš do rubriky Ostatní. Nejspíš to tady bude trochu vypadat, jako "volnomyšlenkový" blog. Prostě si teď se psaním jakýchkoliv příběhů dávám pauzu. Určitě se ale k tomu vrátím, jenom ne hned. Tak mějte krapet trpělivosti, než si při skládání puzzlí vyčistím hlavu. Mimochodem tady je můj poslední výtvor. V propočtu mi to trvalo asi 4 týdny. Moc jsem s tím  nespěchala, navíc mám rozeskládané ještě jedny větší puzzlíky, tak jsem to trošku střídala

 1000 ks

A to jako fakt jo. Vážně jsem nečekala, že jsem na tom až tak blbě... Ale popořádku, ať víte o, co jde. Vždycky jsem věděla, že tohle není jenom obyčejné štítění se. Byl to strach. Ale normální strach, kdy uteču z  místnosti a v tom lepším případě se za pár minut odvážím jít si alespoň pro to nejnutnější do toho pokoje. V tom horším prostě počkám, až se ukáže někdo, kdo ho zabije.
Jenže dneska ráno to bylo jiný. Hodně jiný.

Prý jsem závislák na netu. Není to pravda, dneska člověk prostě na internet musí, ať chce nebo ne. Zvlášť, když má pár svých stálých stránek. No kdo to tak nemá? Mezi mé oblíbence patří jen pár stránek, kam chodím pravidelně.

Dnes nastal můj velký den. Konečně se podívám mimo mé vězení! Už se nemůžu dočkat. Nemůžu se dočkat, až se přestěhuji z jednoho pasťáku do dalšího. Do "bratrského pasťáku". To je takové vězení, kde vás má pod dohledem NONSTOP buď váš starší bratr, nebo někdo z jeho kolegů. Super! Děs... Sedím na chodbě hned vedle ředitelny. Houpu se na židli a ignoruju poznámky o tom, jak spadnu a rozbiju si hlavu. V tom vyjde vychovatelka – ta nejotravnější ze všech a za ní se objeví Mik. Mik je můj brácha. Je to blbec, ale může mě odtud odvést, takže budu dělat, že ho mám strááášně ráda. Vyskočím ze stoličky: "Miku, tak ráda tě zase vidím!" nahodím falešný úsměv a doufám, že vypadá věrohodně. Přiřítím se Mikovi přímo do otevřené náruče. "Viki, taky tě rád vidím. Tak co zmizíme odtud?" Jeho hlas zní ještě falešněji, než ten můj. Mohl by se alespoň snažit. Alespoň tak malinko, jako já. Ale to bych toho chtěla zrovna po něm moc. Kývnu na souhlas a vracím se ke stoličce pro svoji kabelu. Je pořádně těžká, většinu toho místa zabírají mé brusle. Do druhé ruky chytnu prkno a vleču se zpátky k Mikovi. Konečně vypadnu! Mik mi ze zdvořilosti pomůže s kabelou, na oko se rozloučím se zdejším personálem a pádím za Mikem do auta. Má parádní auto. Jediná vada na kráse je ta, že je to jeho služební auto. Je to policajt, proboha! To mám z vězení sednout rovnou do policejního auta? Také mohl přijet v něčem míň nápadném. Jsem ticho. Nasednu, zapnu si pás a čekám, až bratr otočí klíčkem... Nic se neděje, jenom se tak na mě dívá, jako na ducha. "Vážně jsem rád, že tě vidím, Vik. Bude se ti na oddělení líbit. A nebudeš tam pobíhat jenom tak zadarmo, neboj." Vrhnu na něj svůj nesouhlasný pohled. "Zapomeň na to, že ti budu vařit kafé za minimální mzdu." Mik se usměje v domnění, že jsem se snad snažila o vtip a auto se konečně rozjede.

Milý deníčku,

sebrala jsem odvahu a v noci odešla. Pozdě v noci jsem našla opuštěný brloh a zalezla si tam. Spánek nebyl nic moc. Vlastně jsem pořádně ani nezabrala. Budu si muset najít něco míň nebezpečného. Ani nevím, kde přesně se nacházím, ale zdá se, že nejsem na ničím teritoriu. Pár vlků jsem tady sice cítila, ale zdá se, že to nejsou stálí obyvatelé. Myslím, že tato oblast není ničí, tak tady asi nějakou dobu budu.

Tak je dnešek tak trochu výročním dnem. Můj blog má 14 dní! Upřímně jsem nečekala, že u toho tak dlouho vydržím. A i když se návštěvnost nedá počítat na stovky, jsem ráda i ta těch asi 10 lidí. Konec konců, píšu sem teprve 2 týdny. Kdo ví, kde budu třeba za měsíc nebo za rok. Ten, kdo na můj blog chodí pravidelně, si asi všiml, že jsem začala jednou rubrikou, dnes mám i s touto (Ostatní) rubriky čtyři.

Právě jsem vypadla z pasťáku. Jo, byla jsem tady zavřená asi 3 roky. Prý jsem zmlátila týpka do bezvědomí. To je pravda. Ale bylo to v sebeobraně a právě tohle jsem nebyla schopná nikomu vysvětlit. Bezpečnostní kamery prý mluví jinak. Jednoduše mám pověst šíleného děcka, které útočí bez varování. Taková blbost. To že mě pustili, neznamená, že budu mít perfektní zbytek života. Musím být pod dohledem, a můj milý bratříček, policajt, se nabídl, že za mě vezme zodpovědnost. A tak mě díky jeho vyššímu postavení (není to jenom pochůzkář, to se musí nechat) zařídil něco jako nápravný program bez mříží. Tak trochu se cítím, jako Mahoney z policejní akademie. Jednoduše nemám na výběr. Buď budu pomáhat bratrovi na oddělení, nebo půjdu zpátky. Upřímně, raději budu štvát Mika, než vychovatele... Mimochodem jmenuji se Viki.

Milý deníčku,

Lucko je čím dál tím víc agresivnější. Včera mě dokonce naznačil, že v jeho smečce nejsem vítaná. Co je to za blbost -  v jeho smečce? Vždyť je to moje smečka! Ráda bych se s ním porvala, ale teď na sebe musím dávat pozor. Jsem přece březí a nechci o své malé přijít.

Milý deníčku,

posledních pár dní bylo krušných. Smečka se začala vzpouzet, nejspíš se jim nelíbí jejich nový vůdci. Měli jsme s Luckem plné tlapky práce. Luck dokonce Timimu naznačil, že je čas, aby odešel z naší smečky. Dokonce se kvůli tomu porvali. Luck v konečném důsledku vůbec není princ mých snů. Ale má výborné vůdčí schopnosti, takže je pro mě jako partner vhodný.